Část šestnáct: Cesta do Puškaru 1/3

🪷INDIE - Puškar jako jedním dechem

🚌Cesta busem z Jodhpuru trvá celý den a my už s tím počítáme. Máme dva indické řidiče. Neumí řeč, ale stále se usmívají.

Absolvujeme několik zastávek na masalu, kafe, wc. Je to vše veselé, ale taky dost únavné. Těším se i tak ze společné energie skupiny a užívám si bláznivost. Fronta na ženských WC je jako vždy dlouhá...

Většinu času v autobuse trávíme různě. Oblíbenou zábavou je kramaření v taškách a baťozích, pak nově zkrášlování (začala jsem se malovat hnědou tužkou na oči) a taky zpívání hitů přes Spotify, což vede ke všeobecnému veselí. Nebo v mezičase u některých dojde i k jakémusi hibernování.

Taky občasně koukáme z okna, když je tam něco zajímavého v silničním provozu - například Indové na motorkách, na tržnicích, nebo na ulici, ve svých obydlích. Občas spatříme i hezky nazdobené ženy v sárí, nechybí ani kravičky a všudepřítomný nepořádek…

Nebo se stane, že řidič zabloudí, pak to je teprve co sledovat, když třeba najedou skončí dálnice (to bylo na cestě do Jodhpuru) a už nikam nepokračuje anebo když si to takhle štrádujeme do protisměru. I to k tomu patří a autobus asi není tím nejlepším řešením pro přesuny po Indii.

🌇K večeru, když už slunce je níže k obzoru se přibližujeme k našemu cíli. Zatím nevidím nic extra, jen vnímám nějaké pohoří (to bude nejpíše Aravalli), vrcholky. Silva nám k tomu říká pár informací z wikipedie.

Puškar leží v západní části pohoří Arávalí na východním okraji Thárské pouště. Od okresního města Adžméru je vzdálen necelých deset kilometrů severozápadně, od Džajpuru, hlavního města Rádžastánu, přibližně 150 kilometrů jihozápadně. Nikdo vlastně neví, jak je toto místo staré a kdo ho založil.

Legenda o Puškaru

Podle legendy tady hinduistický bůh-stvořitel Brahma upustil z nebe květ leknínu. Tam, kde dopadl, vzniklo malé jezírko a kolem něj se rozrostlo městečko Puškar. Velkého štěstí se zde však Brahma nedočkal. Jednoho úplňku chtěl u jezera vykonat jágnu, svatou oběť. Protože se jeho žena Savitrí tu noc nemohla zúčastnit, nerozvážně se oženil s jinou ženou jménem Gajátrí. Když na to Savitrí přišla, cítila se zrazena a prohlásila, že žádný věřící už Brahmu nebude uctívat jinde než tady, uprostřed pouště Thár v Puškaru. Tak se také stalo a Puškar je dnes jediným místem v Indii, kde najdete chrám zasvěcený stvořiteli Brahmovi.

Existují však i prozaičtější vysvětlení, proč Brahmu hinduisté tolik zanedbávají. Z tzv. trimúrti, hinduistické božské trojice, je coby stvořitel zdánlivě nejdůležitější. Svou práci už však vykonal, kdežto Višnua, boha udržovatele, a ničitele Šivu je třeba stále uctívat a stavět jim chrámy, aby se nerozhněvali. Brahma je bůh hodný a není nutno si jej nějak zvlášť udobřovat. Zde Zdroj informací.

🪷Puškar znamená v překladu Lotosový květ - ten mám velmi ráda jak pro jeho vůni, tak pro jeho symboliku, která mi v době, kdy jsem pracovala se svými temnějšími stránkami obrazně pomohla pochopit, jak to vlastně s nimi je.

Tento symbol východních filozofií ukazuje, že krása a síla mohou vyrůstat z temnoty a těžkostí. Podobně i člověk může najít svou krásu a sílu, když se podívá pod hladinu svých problémů a přijme své kořeny. Příroda má své zákony a rovnováhu. Člověk, i když je složitější, se může z těžkostí dostat a růst. Klíčové je nebát se bahna a v případě potřeby hledat podporu.

Puškar je také známý pro své posvátné jezero, množství chrámů a „ghats“ - ghátů - schodů, které jsem znala hlavně z dokumentů o obřadech ve Varanásí. Je to něco, co mě dávno přitahuje, aniž bych věděla proč. A už se těším, až se tam osobně podívám!

🤍Na předměstí je vidět obrovská chudoba. To ve mě znovu probouzí jakýsi typ strachu, který se poprvé ukázal v Dilí, když jsme se tam potkali s žebravými malými dětmi a já jsem pocítila na vlastní kůži jakési dno a zoufalství. Představa se sem narodit, nebo tady v tom žít je šílená.

Nicméně, karma to tak zařídila, přikláním se k tomu, že to tak je. Dál se tím do hloubky nezabývám, ale cosi mi říká, že prostor a čas na to ještě bude. Zároveň se to mám naučit vzít tak jak to je, že to tady tak funguje. Hlavou okolo toho nic nevymyslím.

🕌Cestou taky vidíme velmi krásné stavby a chrámy, které jsou naopak velkým kontrastem k tomu předešlému.

🛌Náš nový hotel v Puškaru je stranou od hlavního centra. Před hotelem a okolo to vypadá jako na vesnici, prašná cesta a celkem neudržované to je, ale asi i tak na Indii dobrý. Což asi přinese klidnější noci a větší bezpečnost, ale máme to dost daleko do centra dění. Těžko říct, podle čeho hotel pro naši skupinu vybírali.

🥲Tyto celkem nepříjemné první dojmy (po zkušenosti s "plechovým" pokojem v Jodhpuru) vystřídá pěkně upravená recepce s Budhou a také krásné zelené nádvoříčko, které je centrem dění.

Pokoje jsou po stranách. V prostoru mezi nimi je zeleň, houpačka a vzadu stoly, které slouží jako venkovní restaurace. Za tím na konci nás zcela překvapí bazén! Někteří jsou ubytovaní ve vedlejším hotelu.

Je to celkem vtipné. Představím si, jak se tady koupu v bazénu...(i když teda žádné moc teplo v tento moment není) a všichni co tu chodí tak zahalení budou zírat (čtu všude, jak mají pohoršení z odhaleného kolínka, či ramínka) jak tady my skoro 40 bab naskáčem do bazénu🤣...V duchu se směju.

🍄Pak se chvíli houpu na houpačce a nasávám toto nové prostředí. Házím se do klidu. Teda, alespoň se o to snažím 😛. Trochu mě mrzí celý den strávený na zdlouhavé cestě, ale jsem ráda, že můžu vydechnout. Pak si objednám večeři, ale dodací doba je asi tak 3 hodiny se mi tak zdá🤣. 🙎‍♂️Jelikož mají místní “borci” kuchaři, co se jich tu k tomu dílu sejde problém vydat nám ta jídla a nejspíš taky pořádně zamíchají pořadím, tak se nám nějak zpožďuje celý program.

Koncert, připravený Igorem a Martinem se posunuje. My tady vzadu nemáme nejmenší tušení, jak moc jsme tam vepředu v jejich meditačním tichu slyšet 🤣 a že prý svými hovory a hodnocením místních poměrů jim to tam snad narušujem 🥳.

🍝Když už jídlo ke mně doputuje, tak to je takový malý dezertní talíř pouze.. 😀. To mě ta porce pro panenku fakt pobaví. Sním to🥄, protože mám fakt hlad. Jsou to čínské nudle s nějakou zeleninou, chuťově ani hrozný, ani špička, dá se to. Pak se unaveně přemísťujeme za ostatními do proutěných stoliček. Konečně se nám takhle při večeru asi 20.15 indického času nějak daří se sejít konečně celá skupina. Koncert může začít. Hudba s mantrami je moc krásná.

Nejlepší to je, když se mi podaří ponořit se zpíváním mantry sama do sebe. Je tu opravdu mnohem chladněji, než jsme byli dosud zvyklí z pouště i z Jodhpuru, tak jsme tak nějak navlečení v dalších vrstvách, co máme.

Večer si vysílení zalezeme do svých postýlek ♥.