Část šestnáct: Pudža v Puškaru v chrámu Brahmy 2/3

🪷INDIE - mystický zážitek, mimosmyslová komunikace

🫣Ráno po probuzení se dávám pomalu zase dohromady. V pokoji je najednou husto ve třech lidech a tady ta rozloha prostě není nic moc. Ale je tu větší koupelna a teče i teplá voda, takže není na co naříkat.

Docela by se mi dnes líbilo, kdyby mi tak někdo navařil, vykoupal mě, rozčesal mi vlasy a oblékl 😀to by bylo! To mám asi z těch paláců tady 😀!

Tlačí nás čas a tak se postupně prostřídáme v koupelně a uděláme se ranní rituály, dáme si čajík a kaši z pytlíku. Malá konvice jede na plné obrátky, aby to vše stihla. Voda je zde cenná komodita, co bychom bez ní zmohly.

👉Protože je tu mnohem chladněji, řešíme alternativu dnešního oděvu🥻. Jako skupina se opět i pro dnešek ladíme do stejné barvy. Nakonec zavrhuji variantu vínové róby ve které se cítím neforemně a chci něco, v čem se budu cítit hezky. Je to jedna z věcí, které mi vylepšují den.

Volím si hedvábné kalhoty z Jodhpuru, které mi zázračně tamní trhovec přihrál do cesty, k nim vínové triko s dlouhým rukávem, nezbytný šál a péřovou fialovou bundu, která mi svou lehkostí a praktičností dělá velkou službu. No a beru další věci jako je voda, proteinová tyčinka, kapesníčky a peníze.

Jsem ráda, že se dostavím za sebe "na značky. Když už jsou tu všichni, vyrážíme po 9h pěšky na gháty k posvátnému jezeru, které je pro hinduisty jedním z pěti nejposvátnějších v Indii. Řeším trochu nekomfort z té změny počasí, slunce je zalezlé a já vnitřně ještě spím. Jdeme skupinově za naším průvodcem Kamalem a jeho společníkem Premem, který je s námi také po celý čas.

Když už se blížíme k jezeru je potřeba, abychom se zuli. Potkáváme tady místní ženy, které drží v ruce nějakou “trávu” a chtějí nám ji prodat. Vypadá to jako náš jetel, ale nevím co to je a k čemu bychom to mohli potřebovat. To zjišťuji až později, když vidím, že se tím krmí ty posvátné kravičky, které nechybí ani na schodech u jezera.

😶‍🌫️Když tam přicházíme, jsem jak v nějakém oparu, prostě mám zastřené myšlení a uvažování. Jako bych byla očarovaná, nebo se vyskytovala v nějaké dávné době, těžko to popsat. Nad hlavami nám létají hejna holubů. Ve vodě plavou husy, kačeny, kormoráni a volavky. Máme odtud pohled na celé pobřeží. Udělám pár fotek, ale nestíhám to vše uchopit.

👟Když odkládám boty, v tom už mě za ruku chytá člověk v bílém oblečení, na čele má žlutou a červenou barvu, oči tmavé a hluboké a táhne mě k vodě..Taky má u sebe nějaké květiny a dává mi je do dlaní. Začne něco zaříkávat a přiváže mi jakýsi provázek na ruku.

Pak opakuji po něm a připojuji do rituálu jména rodičů, jejich rodičů, mých sourozenců a zmiňuje i další širší rodinu. Chápu to jako očistu rodové karmy. Jsem hrdá, že právě já tady na tomto místě tak vzdáleném od domova tady stojím a děje se to. Někde v hloubi vím, že se to i projeví.

🎭Mezitím se sejde celá skupina a začnou zpívat mantry. Když skončí můj “obřad”, přidávám se k ostatním a společně s některými ženami se propojujeme v ásanách ženské tantrické jógy Mohendžodáro🙏.

Je to nádherné, kouzelné, mám pocit, že čas není, neuběhne ani rychle, ani pomalu, užívám si tu přítomnost a zároveň nekonečnost okamžiku v sobě.

Naši skupinu pozorují místní, kráva a taky muzikant, který nám zahraje na takový zvláštní nástroj. Nějakou chvíli hraje vlastně pro nás. Dávám mu trošku peněz, usmějeme se na sebe. Skupina se rozděluje. Někdo jde po vlastní ose zpátky do hotelu a my v menší skupině pokračujeme s průvodcem k chrámu Brahmy.

🎡Je to tady krásně barevné. Jdeme ulicemi, visí tady oranžové praporky, které jsem zahlédla i v Jodhpuru. Těch různých věcí.. šatů, pásků, koženého zboží, triček, pašmín, co já vím, nestíhám to vše pojmout, chápat, vnímat, ale nevadí. Podléhám tomu kouzlu, uvolňuji se v tom.

🛕Brzy přijdeme k dalšímu cíli - chrámu boha Bráhmy. Bráhma se uctívá jen v Puškaru a ne v jiných místech v Indii. Legenda praví, že se Bráhma, jehož ženou byla Sávitrí oženil neuváženě s jinou ženou jménem Gájatrí. A Sávitrí když na to přišla, cítila se zrazená a zvolala, že již žádný věřící v Indii nebude Bráhmu uctívat nikde jinde, než v Puškaru, ve středu pouště Thár.

🌺Dnes je tu nějaký speciální svátek. Pod chrámem nabízejí košíčky s květinami, chlebíčkem, hennou a bindi (to jsou nálepky na adžnu - třetí oko). Vidím to poprvé. Jsou v tom růžičky a takové bílé květinky. Jen špičky. Nějak si s tím nevím rady, uvažuji na co to mohu potřebovat. Aha, to jsou obětiny těm bohům tady!

Pak si nějaké kupujeme a za chvíli zjistíme, že pod chrámem to je asi za ⅓ ceny. Hm, tak to tady prostě je. Vycházíme po schodech nahoru. Je chladněji, ještěže mám svoji teplou bundu. Trochu fouká vítr. Slunce není, nebo je spíš takové zastřené, když už. Voní to tady hodně indicky - koření, vykuřovadla, pot a další pachy pohromadě. Je to taková celkově zvláštní atmosféra a to počasí k tomu v tuto chvíli prostě patří...

💮Nahoře se seskupujeme na okraji v jednom místě u vstupu a nabízí se nám první pohled na svatyni tohoto místa. O chvíli později k nám přichází průvodce, zároveň muž, který zasvětil život tomuto místu a také nás tu provede.

Na počátku nám povídá příběh o Brahmovi, vysvětluje legendu (viz předchozí příběh) a mluví o svém poslání a taky jeho přechůdci a učiteli, který tu také žije a vše mu postupně předává. Silva nám to překládá z angličtiny.

🦄Nejsem schopna zachytit všechny ty informace, jsem trochu mimo ještě po předchozím dění u jezera a vím, že se tu něco uděje a taky, že to nemusím chápat hlavou.

🌬Potom procházíme jednotlivé části chrámu a po vzoru ostatních přikládáme květiny na oltáře a zachováváme obřadnost. Nikdy jsem takové výzdoby neviděla, ani ty bůžky neumím zařadit, tak jen žasnu. Je to pro mne dost neobvyklé a svým způsobem krásné.

🌀Nakonec dokončíme tento okruh tam, kde jsme začali. Na závěr nás čeká obřad. Chápu jej opět jako očistu rodové karmy ve spojení s ženskou linií a ženskou energií. Po dvojicích scházíme po schodech do takového tmavého místa v zemi. Zde je muž, který nás provází a také zde opakujeme jména nejbližších příbuzných z rodiny.

🫣Je to na mě dost rychlé a tak myslím v nějakém obraze na svoji rodinu, abych se s ní na dálku propojila a na nikoho nezapomněla. Někteří členové jsou již na druhém břehu a říkám si, že to bude platné pro všechny i ty, které jsem nestačila poznat, nebo si je už nepamatuji a taky pro ty s nimiž jsme se neshodli, nebo mi nějak ublížili.

Odpuštění je důležité i když je někdy opravdu těžké.

🥴Když vyjdu nahoru, je mi trochu šoufl, motá se mi hlava a je mi na zvracení.. Jen zhluboka dýchám a koncentruji se. Vím, že to ustojím, ale stejně to se mnou mává. Celý ten proces je hodně silný.

Počkáme, až tímto obřadem projdou všichni a pak i s průvodcem odcházíme. Postupně se loučíme, on vybírá příspěvek na jejich fungování. Také si uděláme společnou fotku na památku a pak se pod chrámem zase rozloučíme...