Část šestnáct: Pudža v Puškaru v chrámu Brahmy 2/3

🪷INDIE - můj mystický zážitek a mimosmyslová komunikace

🫣Ráno po probuzení se dáváme pomalu dohromady. V pokoji je trochu husto ve třech lidech. Jsme polámané z dlouhé cesty a musíme se rychle nachystat do další výpravy. Hledám co je tu na to dobré a to je třeba větší koupelna a taky teče teplá voda, což není pokaždé, takže, ano, mám být za co vděčná.

Dnes by se mi líbilo, kdyby mi někdo udělal celý servis, vykoupal mě, rozčesal vlasy a oblékl 😀, to by bylo! To mám asi z těch paláců tady 😀!

Tlačí nás čas a tak se postupně prostřídáme v koupelně a uděláme se ranní rituály, dáme si čajík a taky kaši z pytlíku. Malá konvice jede na plné obrátky, aby to vše stihla. Voda je zde cenná komodita, co bychom bez ní zmohly. Kupujeme ji denně několik lahví.

👉Protože je tu mnohem chladněji, řešíme alternativu dnešního oděvu🥻. Pro dnešní den se ladíme do stejné vínové barvy. Má to sváteční nádech. Nakonec zavrhuji variantu vínové róby, která už není úplně ve formě.

Volím si "hedvábné" kalhoty z Jodhpuru, které mi zázračně tamní trhovec přihrál do cesty, k nim vínové triko s dlouhým rukávem, nezbytný šál a péřovou fialovou bundu, která mi svou lehkostí a praktičností dělá velkou službu. No a beru další věci jako je voda, proteinová tyčinka, kapesníčky a peníze. Víc moc člověk co je na cestě po Indii neřeší. Čistý základ, trochu vodu, trochu energie v kapse a kupodivu, tělo umí vše zařídit, takže se vám pak už ani nechce čůrat.

Jsem ráda, že se v akorátním čase dostavím "na značky". Když už jsou tu všichni, vyrážíme po 9h pěšky na gháty k posvátnému jezeru, které je pro hinduisty jedním z pěti nejposvátnějších v Indii. Řeším trochu nekomfort z té změny počasí, slunce je zalezlé a já vnitřně ještě spím. Jdeme skupinově za našimi průvodci.

Nasávám místní vzduch a vnímám větřík, jak si s námi pohrává a co to dělá s tělem. Pozoruji to tady. Vypadá to chudě, obyčejně. Ale jsou tu cesty, semtam i asfalt, takže vlastně moderní to je. Předměstí vypadalo různorodě šíleně, ten kontrast s vámi vždy pohne.

Když už se blížíme k jezeru je potřeba, abychom se zuli. Je to tady taková tradice a posvátnost, když se uctívají bohové, dělají rituály. U vstupu tady potkáváme místní ženy, které drží v ruce nějakou “trávu” a chtějí nám ji prodat.

Vypadá to jako náš jetel, ale nevím co to je a k čemu bychom to mohli potřebovat. Trochu na to koukáme zvědavě. To zjišťuji až později, když vidím, že se tím krmí ty posvátné kravičky, které nechybí ani na schodech u jezera. Takže ano, koupíš travičku a nakrmíš kravičku 😄.

😶‍🌫️Když už přicházíme na to místo, připadám si jako v nějakém oparu, zastřená mysl, ale i odvaha, jiné uvažování. Jako očarovaná se vyskytuji v nějaké dávné době. Nad hlavami nám létají hejna holubů. Ve vodě plavou husy, kačeny, kormoráni a volavky. Máme odtud pohled na celé pobřeží. Je to takové živé, jinak barevné, hluboké, nové, ale dávno známé. Udělám si pár fotek.

👟Když si odkládám boty, najednou mě za ruku chytne člověk v bílém oblečení, který má na čele má žlutou a červenou barvu. Jeho oči jsou tmavé a hluboké. Vkládá mi do dlaní květy a táhne mě k vodě. Pochopím, že to je začátek nějakého obřadu. Za chvíli začne něco zaříkávat a také mi přiváže mi červený provázek na ruku. Ten mám pak na ruce nechat do jeho samovolného uvolnění. Bráhman mi předříkává posvátná slova a mantry, které opakuji jako součást tohoto obřadu.

Opakuji po bráhmanovi posvátná slova, která mi předříkává, a vkládám do tohoto obřadu jména svých rodičů, jejich rodičů, mých sourozenců i dalších členů širší rodiny. Každé jméno zaznívá jako nitka, která spojuje naši rodovou linii s tímto posvátným okamžikem.

Vnímám to jako hlubokou očistu rodové karmy – jako kdyby se skrze mě dělo něco, co přesahuje běžné chápání. Jsem hrdá, že právě já mohu stát na tomto místě, tak vzdáleném od domova, a být prostředníkem tohoto požehnání. V hloubi duše cítím, že se to projeví – v našich životech, v našich vztazích, v našem klidu. Je to tiché, ale mocné.“

🎭Mezitím se sejde celá skupina a začnou se zpívat mantry. Když skončíme tento “obřad”, přidávám se k ostatním a společně se s ženami propojujeme v ásanách ženské tantrické jógy Mohendžodáro🙏. Čas se zpomaluje a jakoby není. Je to božský pocit nekonečnosti v okamžiku. Plynutí, prosté bytí.

Je to nádherné a kouzelné, užívám si tu přítomnost v sobě. Naši skupinu pozorují někteří místní, kráva a taky muzikant Sodži, který nám zahraje na takový zvláštní nástroj. Nějakou chvíli hraje pro nás. Dávám mu trošku peněz, usmějeme se na sebe. Skupina se rozděluje. Někdo jde po vlastní ose zpátky do hotelu a my v menší skupině pokračujeme s průvodcem k chrámu Brahmy.

🎡Je to tady krásně barevné. Jdeme ulicemi, pozoruji, jak tady visí oranžové praporky, které jsem zahlédla i v Jodhpuru. A těch různých věcí.. šatů, pásků, koženého zboží, cetek, triček, pašmín, koření, všeho možného i nemožného, neznámého, zvláštního. Podléhám tomu kouzlu a uvolňuji se v tom v bezpečí našeho průvodu.

🛕Brzy přijdeme k našemu hlavnímu cíli - chrámu boha Bráhmy.

• Jedinečnost: Je to jeden z mála chrámů na světě zasvěcených bohu Brahmovi, stvořiteli vesmíru. Většina hinduistických chrámů je zasvěcena Šivovi nebo Višnuovi – Brahma je uctíván jen výjimečně.
• Legenda o vzniku: Podle tradice Brahma upustil z nebe květ leknínu, který dopadl na zem a vytvořil posvátné jezero. Kolem něj vzniklo městečko Puškar.
• Savitrí a Gajátrí: Když Brahma chtěl vykonat oběť (jágnu) a jeho žena Savitrí se nemohla zúčastnit, oženil se s jinou, Gajátrí. Savitrí se cítila zrazena a proklela Brahmu, že nebude uctíván nikde jinde než právě v Puškaru.

🌺Dnes je tu svátek a tak je tu více lidí, než obvykle, jak nám průvodce vysvětluje. Je to taky příležitost vidět indy při jejich obřadech a zapojit se do toho a načerpat z toho energii, vnímat pospolitost. Už pod chrámem nabízejí jakési košíčky s květinami, chlebíčkem, hennou a bindi (to jsou nálepky na adžnu - třetí oko).

Vidím to poprvé. Jsou v tom růžičky a takové bílé květinky. Později pochopím, že to jsou obětiny těm bohům tady! Nějaké si kupujeme a už za chvíli zjistíme, že dole je snad trojnásobná cena, než pod samotným chrámem. To je v Indii normální a časem si člověk zvykne a naučí se smlouvat. Vycházíme po schodech nahoru.

💮Nahoře se seskupujeme na okraji v jednom místě u vstupu a nabízí se nám první pohled na svatyni tohoto místa. O chvíli později k nám přichází průvodce, zároveň muž, který zasvětil život tomuto místu a také nás tu provede.

Je trochu chladněji, fouká vítr, který tomu dodává dynamiku. Moje tenká péřovka mě ale celkem hřeje. Slunce je tu s námi také, ale spíš takové zastřené. Voní to tady hodně indicky - koření, vykuřovadla, pot a další pachy pohromadě. Je to taková celkově zvláštní atmosféra.

Mladý ind v černém nám povídá příběh o Brahmovi, vysvětluje legendu (viz předchozí příběh) a mluví o svém poslání a taky jeho přechůdci a učiteli, který tu také žije a učí ho, chápu z toho, že mu to postupně předává a že v tom je velká moudrost, odříkání, pokora. Silva nám to překládá z angličtiny.

🦄Nejsem schopna zachytit všechny ty informace, a tak tady pouštím tu kontrolu nad tím, že nemusím přece vše vědět a všemu rozumět.

💮Procházíme jednotlivé části chrámu a po vzoru ostatních přikládáme květiny na oltáře a zachováváme obřadnost. Nikdy jsem takové výzdoby neviděla, ani ty božstva, co tu jsou neumím zařadit. Je to pro mne dost neobvyklé. Ale vzpomínám na naše křesťanské obřady. Vše se uděje celkem rychle.

🌀Nakonec dokončíme tento okruh tam, kde jsme začali. Na závěr nás čeká obřad. Chápu jej opět jako očistu rodové karmy ve spojení s ženskou linií a ženskou energií. Po dvojicích scházíme po schodech do takového tmavého místa v zemi, kde je obřadní místečko. Zde nám muž, který nás provázel dělá zase ten obřad, kde opakujeme jména nejbližších příbuzných z rodiny. Uf, je to síla..

🫣Je to na mě dost rychlé a tak myslím v nějakém obraze na svoji rodinu, abych se s ní na dálku propojila a na nikoho nezapomněla. Někteří členové jsou již na druhém břehu a cítím, že to je platné pro všechny i ty, které jsem nestačila poznat, i ty co tu byli před námi, ale i pro ty s nimiž jsme se neshodli, nebo i ty, kteří mi ublížili. Odpuštění je důležité i když je někdy opravdu těžké. 🥴Když odtud vycházím zase zpět nahoru na světlo, je mi nějak špatně, motá se mi hlava a cítím těžkost v břiše, je mi jako na zvracení. Tak jen zhluboka dýchám. Pěkně to se mnou cvičí, ale ustojím to. Celý ten proces je hodně silný. Pořádná očista 🙏, těch vrstev. Jsme propojení...

Počkáme, až tímto obřadem projdou všichni a pak společně odcházíme. Loučíme se s ním, on vybírá příspěvek na "kostel"(haha to máme i u nás). Nakonec si uděláme společné foto na památku ze kterého mám potom radost a taky tam vidím na sobě ten úsměv s úlevou od prachu minulosti 💫. Kdo - ví.