8.3. 2025 Srdce Khajuraha a chrám Lakshmana

🛕 Chrámová poezie Khajuraha

Mezi lety 950–1050 nechali vládci dynastie Čandelů vyrůst v Khajurahu celkem 85 chrámů. Do dnešních dnů se zachovalo 22 z nich a díky odlehlosti oblasti unikly většině ničení za dob Mughalů.

Chrámy jsou rozděleny do tří skupin: západní, východní a jižní. Každá z nich vypráví jiný příběh, ale dohromady tvoří jedinečnou mozaiku duchovní i umělecké tradice střední Indie.

V Khajuraho je nám dobře. Je slunno, přes den celkem teplo, ale ne vedro, takže takové optimální počasí, jako třeba u nás na jaře. Náš hotel Buddha Palace stojí hned u silnice.

Dá se vylézt až na střechu (celkem výška), tam si dát nějaký koktejl (to jsme udělaly hned ten první den) a pozorovat dění ulice i sloupy elektrického vedení kdykoliv během dne, nebo i v noci..

Recepce hotelu je velmi komfortní, je to tam jak v obýváčku, navíc jsou k nám tak milí a uslužní. Jídlo máme v patře v takové jídelně a odtud je netradiční boční východ až na ulici požárním schodištěm. Ten se velmi rychle naučíme používat.

Musím říct, že se tady cítím bezpečně. Příspívá k tomu více faktorů i to, že už mám nějakou zkušenost od minule a líp se tu kotvím. Naše skupina má určitou sílu a to má také význam.Ale je mi jasné, že mě velmi brzy může zase něco překvapit 😄.

Tento den bude dlouhý a moc krásný. Miluju cestování tohoto typu. Je to jako zažít za jeden den tolik, co za jeden měsíc, nebo se totálně ztratit v okamžiku, zpomalit v čase.. Zároveň si umím představit i čas, který strávím celý den na jednom místě a bude pro mě stejně hodnotným.

Ale už k chrámům, co? 😄😄😄No popravdě, myslela jsem, že nebude moc co psát... zejména po čase, když už nějaká ta voda uplynula i nějaký měsíc od této cesty prošel. A už se na to možná i zapomnělo... Vždyť se dnes děje vše tak rychle!

Skutečně, je to tak? Kdepak. Příběh pokračuje, je psán, děje se, možná ještě teď v nějaké paralele. A já ho mám stále sebou, u sebe, pro sebe, ale i pro Tebe a moc mě to těší, jestli právě teď v jakékoliv tvé době čteš tyto řádky.

Je ráno, po snídani, měla jsem toasty suché s marmeládou (ale zase opečené), máslo je nedostatkové, ale dnes něco na ten způsob bylo. Zaliju to několika šálky masaly (ne všude ji mají tak dobrou) a jdeme se na náš pokoj ustrojit.

Jak vypadá pokoj mohu popsat v jiné kapitole včetně pořádku (vtip) hotelu a okolí, ale interiér obvykle vypadá dost stejně, tak není co moc fotit, teda pokud to není kobka, nebo královské apartmá, nebo ten bordel v tom pokoji psst. 😑😄

Ale pročto tak popisuji subjektivně je proto, abych zachytila ten můj pocit zde (každé místo na mne působí jinak nejen v Indii). Tady jsem si zvykla rychle.

Po snídaní vyrážíme plní nových sil na místo, kde sme byli už včera zrána za kuropění (jesli ho tady mají) meditovat u nejstaršího chrámu v Khajuraho Chausath Yogini.

Dnes půjdeme navštívit západní chrámy. Ty jsou placené části. Na vstupu zjišťujem jednu příjemnost a to, že dnes na MDŽ je vstup ženám ZDARMA💃. Jaký to krásný dárek. Je potěšení být ženou ♥.

Po kontrole na vstupu (od včera už nás znají a stativy a reproduktory tu nemáme) procházíme cestou podél jezera a pak u něho odbočíme na takovou krásnou dlážděnou cestičku pro pěší, ale také pro vozítka, kteří dopravují invalidní, nebo nepohyblivé turisty (v naší skupině máme teď 2 takové plus občas někdo přibude).

Ráda bych řekla, že první okamžiky vstupu do toho překrásného prostoru mi evokojí vstup do nějakého ráje. Doslova. Během pobytu zde v těchto místech se mi ten pocit několikrát vrací a umocňuje.

Je to jako zahrada v ráji, jak ji známe z Bible, nebo takový ten ráj z knížek Hare Krišna, jestli někdy nějakou s obrázky měli (koupili zadarmo od mnicha).

Zelené trávníčky, rozkvetlé keříčky, tisícileté stromy.. Je vidět, jak se tady opravdu důkladně starají a pečují o tento prostor..Celé to na mě působí a umocňuje ten příjemný dojem z toho rajského prostoru. Tato kulturní památka je právem zapsaná do UNESCO a péče místních lidí je ukázka toho, jak by ideálně svět mohl vypadat.

Vnímám tu ten kontrast udržovaných západních chrámů a východních chrámů, které jsou hned u chudšího okraje města. Nicméně rájem je pro mne obojí, u východních to zachycovalo více realitu. Byly tam i krávy, koně, nespoutanější příroda a u chudinských domů i hospodářská zvířata.

Srdce se otevírá, energie chrámů je opravdu silná. Plánuji se oddělit od skupiny dle mé loňské zkušenosti, nejen, abych vše líp zachytila, ale i vnitřně navnímala.

A daří se mi to vlastně už na počátku. Skupina jde s průvodcem a já se hned vydávám dovnitř chrámu Lakšmana, nebo spíš Lakshmana temple. Je zasvěcen bohu Višnu. Vyčetla jsem že je jakýmsi prototypem (předlohou) většiny pozdějších chrůmů v Khajuraho.

🧡 Lakshmana – bratr, který nikdy neodešel

Lakshmana není bůh, ale hrdina. V eposu Rámájana stojí po boku svého bratra Rámy jako stín - věrný, neúnavný, neviditelně silný. Chrám v Khajuraho nese jeho jméno, ale je zasvěcen Višnuovi. Lakshmana zde zůstává jako připomínka oddanosti, která nečeká odměnu.

Možná bych chtěla kromě nějakého podrobného popisu, který není těžké si najít vypíchnout něco k té nahotě a erotice. Ta přece zajímá každého a když je to vyobrazeno na tolika chrámech? Život se tu bral celý bez cenzury.

Potkávám mladou rodinku, fotím si je, zvědavě po nás pokukují. Je to ale laskavé, nevtíravé. Čistý zájem.

Proč jsou tam erotické výjevy?

Sex je symbolem sjednocení energií (Šiva/Šakti, muž/žena). Duchovní cesta nepopírá život, ale integruje ho. Bere tuto přirozenost jako jeho součást a tak to je i vyobrazeno.

Erotické symboly se používaly jako ohranné symboly i jako odvraceče zlého. Někdy fungovaly jako „vystrašení démonů“ něco jako když si lidi dávali na dům chrliče.

Rituální aspekt - tato konkrétní scéna na fotce (detail chrámu Lakshmana) uprostřed je často interpretovaná jako tantrický akt. Ne nutně fyzický sex, ale spirituální spojení, alchymie dvou energií.

Ty malé figurky kolem (třeba někde se drží za nohu, někde hrajou na nástroje, někde sedí v klidu), tak to jsou: sádhuové (asketi, jogíni), služky a dvořanky,
hudebníci, nosiči a průvodci. Mají ukazovat, že spiritualita není oddělená, ale že kolem ní žije a pulzuje celý svět.

Chrám ukazuje lidský život kompletně - tělo, duch, radosti, starosti, blaženost, disciplínu.
Indové to brali tak:
“Když chceš Boha, musíš znát život.”

Chrám Lakshmana je rozsáhlý, trvá mi, než si to celé projdu, vstřebám a nafotím. Potom se ještě přemístím ke dvěma menším naproti a pak už se vydávám po vlastní ose. Není se tady kde ztratit. Dozvídám se ještě, že pro Indy to je něco jako ponořit se do posvátné Gangy navštívit tento chrám.

Lakšmana chrám v Khajuraho je jedním z nejstarších a nejvýznamnějších chrámů celé západní skupiny. Postavený v 10. století, zasvěcený bohu Višnu, působí jako monumentální srdce komplexu – jeho bohatě vyřezávané stěny vyprávějí příběhy bohů, lidí i mytických bytostí.

Pro Indy má chrám hluboký význam: je symbolem oddanosti Višnuovi, ochránci světa, a připomínkou dávné dynastie Čandélů, která jej nechala vystavět. Dodnes je vnímán nejen jako mistrovské dílo architektury, ale i jako posvátný prostor, kde se propojuje víra, historie a umění.