19.9. Za hlasem Gangy do Himalájí
Je ráno. Jsme sbalení a na značce s kufry před hotelem. Každý přejezd na další místo je jakýmsi předělem a dílkem naší poutě. Nejvíc jsem si tady zamilovala ty koupele v Ganze. Ale teď už je to pryč. Utěšuje mě, že se sem máme vrátit.
Ale už nebudeme stejní. Vyrážíme do hor. A je tam vzrušení. Nevím, co nás čeká, jak až moc náročné to bude a zda k nám budou bohové nakloněny a vezmou nás pod svou ochranu a my spočneme v jejich náruči.
Život nás učí nic nečekat. Pak nejsme smutní a zklamaní. Po celý čas si udržuji hladinu energie. Daří se mi to být vyvážená. Odjezd je datován na 7h ranní. Snídani jsme stihly zalít kaši na pokoji a taky čaj.
Líbilo se mi tady chodit pro masalu do stánku naproti hotelu. To už teď nestihnu však. Je třeba ale hospodařit s tekutinami před cestou. Na každém rohu opravdu nestojí čerpací stanice se všemi benefity jak u nás 🥳.
Ještě se zamýšlím nad pár věcmi a pozoruji s ostatními, jak personál hotelu hbitě nakládá ty naše kufry. Jsem zvědavá, co nás čeká, co bude. Vnitřně cítím klid, pohodu, že jsem na cestě. Pořád na začátku velkého dobrodružství...
Mám ráda tu prostou přítomnost a tady v Indii to jde tak hezky v ní být. Nastupujeme do malého autobusku, kam se vejdem akorát do jednoho.
Dočasní kamarádi z hotelu (zas takoví kámoši to nebyli) nám zamávají a jedeme dál...




Vyrážíme dál na naše putování Indií
Tak... cože to bylo napsáno ve skupině už před půl rokem a skrze to jsem měla katastrofické představy a doma se s tím tam rozloučila na dobro, jakobych se už neměla vrátit?
No přece stoupání, zatáčky, rokla, velká výška.. hrozí nevolnosti, kinetóza! Cože.. jdu do slovníku hledat, co to je. Hm, aha. Ale tak já čtu normálně za jízdy v autě a nikdy nic. Takže to zas taková hrůza být nemůže. No ale tak s tím vyšším věkem už máš jiné stavy, přiznej si to. Ok.
Tak to rozebíráme na našich přípravných sešlostech před Indií. Kde posilujeme na trek, což nebudu vypisovat, jak moc náročné to je, abyste se nám nevysmáli 🤤...hahah, udělám to klidně sama. Stálo za to a dle mého názoru psychická příprava se taky počítá..
Takže jsem do detailů ať už na výšlapech po moravských lucích a hájích probíraly, co vše se může "jakože" stát a jak se na to připravit. Ani nevím jak, ale celkem mě to bavilo. Ještě do teď mám mobil plný různých horských modelů a vychytávek.
Pořídila jsem si krásný báglík 40 l na dvoudenní trek, hole a všechno možné i nemožné. Něco pak i zůstalo doma, když se to měla najednou smrsknout do mého lodního kufru, jak tomu říká František.

To by mě zajímalo, jak to dělají oni. Za co se musím ještě teď znovu pochválit je 650 g péřový spacák, to byl kup století. Oni ty spacáky mají totiž kolikrát až 2 kila a to už se vám safra pronese.

Cesta nám pomalu začíná "odsejpat" a jakmile se dostaneme přes dálnici z města, začínáme pomalu stoupat. Lidi celkem rychle zaberou, já to sleduju. Silvi stále něco brebentí, asi se uklidňuje, protože ta kinetóza žejo. Něčím mě taky nadopovala pro případ, co kdyby.

Zatím výhledy nic moc, ale něco už se pomalu rýsuje. Spíš samá zatáčka a zatím zeleno. Nemám data v mobilu, což je dobře, aspoň tam nestraším, a dělám cokoliv jiného.
Takže prostě koukám, občas chytnu Silvi, když vypadne do uličky a tak. Je stále hezky a teplo. Ještěže jsem se nenavlíkla do gatí. Cítím se krásně volně. Od toho Haridwaru snad lítám nebo co.




Cestou - necestou do Himalájí
Po cca 2 h zastavujeme na masalu a hlavně - vyčůrat se. Celkem to jde a potřeba není zas tak častá. Střevní potíže nejsou. Já si kupuji 2dcl colu. To je moc fajn do bříška. Stále jsme na vlastní stravě. To jsou většinou nějaké ty proteinové tyčinky, oříšky, ovoce. Ale už bychom měli večer prvně povečeřet jídlo v Gangotri.





Jedem dál a občas ty srázy nevidím, sedím totiž nalevo

Char Dham Yatra (často překlepem psané jako "gardham yatra"), což je jedna z nejposvátnějších hinduistických poutních cest v indickém Himálaji ve státě Uttarákhand. Tato pouť (Chota Char Dham) tradičně probíhá ve směru hodinových ručiček a spojuje čtyři posvátné svatyně.
- Yamunotri – zasvěcená bohyni Jamuně (poblíž pramene řeky Jamuny).
- Gangotri – zasvěcená bohyni Ganze (poblíž pramene řeky Gangy).
- Kedarnath – zasvěcená lordu Šivovi (jeden ze 12 džótirlingů).
- Badrinath – zasvěcená lordu Višnuovi.
Zde se lze podívat na překrásný dokument Čtyři prameny Gangy

Cestou dál uvažujeme, kde by mohla být další pauza. Řidič je veselý a pouští nám indické hity. Je nám krásně. Sedím ve středu busu opřená a koukám do krajiny a poslouchám. Občas se přidám k veselí.
Jsem součástí dobrodružství. Právě v tento okamžik mám významný vnitřní pocit, jaký už dlouho ne. Jsme teď tak šťastní. Zde na cestě.. tak daleko od domova ♥.
Potom se probouzí jedna naše kamarádka se silnou hnací potřebou a tím není čas ztrácet čas a tak řidič velmi brzy zastavuje u takového hotýlku. Jde se tam zeptat, zda se zde můžeme občerstvit.

Nečekaně je to tu moc krásné, moderní. Záchodů hned několik, pustí nás do apartmánů. Z jednoho z apartmá žasneme nad tímto výhledem.





Obdivujeme nádhernou přírodu z terasy hotelu Brahmila Grand

Je tu moc příjemné posezení. Jsme uprostřed slunného dne. Nálada je výborná. Původně to vypadá jen na čaj. Nakonec se ale rozhodujeme pro jídlo. Naše první jídlo. Je vskutku vynikající.
Užíváme si celkovou pohodu, radujeme se z naší cesty. Naší kamarádce se uleví a my jsme jí vděční, že nám to tak "načasovala".



Oblast Barahat range má krásné vodopády
Toto místo Barahat range nám učaruje. Není však naším cílem a my se musíme vydat na cestu dál. Podle výškových metrů jsme zatím stále ještě moc dole a to dle údajů co jsem našla jen 648 m.n.m. Důvod, proč má tato vesnice na himálajské poměry tak nízkou výšku, je její poloha.
Vesnice totiž neleží nahoře na horách, ale je postavena dole v hlubokém říčním údolí v oblasti zvané Naugaon. Tato údolí v podhůří Himálaje jsou velmi hluboce zaříznutá, takže i když jsou všude kolem obrovské hory, na dně údolí u řeky je nadmořská výška překvapivě nízká (právě oněch 648 metrů).

Pohled z restaurace hotelu: Když jsme seděli v hotelu a dívali se z okna, stěny údolí kolem nás stoupaly téměř kolmo vzhůru. My jsme sice byli v pouhých 648 metrech, ale ty hory, které jsme viděli přímo nad sebou, měly vrcholky ve výšce 2 400 až 2 500 metrů.

- Proč je to tak nízko? Divoké himálajské řeky mají obrovskou sílu a za miliony let se prořezaly skrz horské masivy až "na kost". Vytvořily tak hluboké kaňony. Dno údolí je proto klimaticky teplé a nízko položené, i když o pár kilometrů vedle vzdušnou čarou už mrzne na horských hřebenech.


Řeka Bhágírathí (Bhagirathi / Ganga)
Řeka Bhágírathí (Bhagirathi) je divoká himálajská řeka a ve skutečnosti hlavní zdrojnice slavné a posvátné Gangy.
Pramení vysoko v ledovcích a po tisíciletí neúnavně hloubila zdejší kaňony, čímž vytvořila onen fascinující kontrast – hluboké, nízko položené údolí obklopené obřími horskými štíty.
Pro hinduisty má obrovský duchovní význam, protože právě z ní se o kousek dál po proudu (po soutoku s řekou Alakanandou) oficiálně stává řeka Ganga.

Naše cesta zase pokračuje. Ještě nás čeká 99 km. To vypadá že není moc. Ale v drsném himálajském terénu plném serpentin zabere cesta autem nebo autobusem zhruba 3,5 až 4 hodiny (pokud jdete plynule a nejsou na cestě sesuvy nebo zácpy).

Jede se po hlavní horské silnici NH 34, která věrně kopíruje koryto řeky Bhágírathí, takže celou dobu stoupáte divokým kaňonem přímo vzhůru k jejímu prameni.





Sledujeme úžasná panoramata cestou. A stále stoupáme. Postupujeme z teplého údolí 648 m.n.m. během této jediné cesty a vystoupáme až do nadmořské výšky 3 415 metrů, ve které leží samotné Gangotri🤓🦉😯.

Z této fotky se později moc raduji a obvzlášť ve chvíli, kdy ji chválím a pak zjišťuji, že je moje 😁😁😁. Na zachycení autobusu v zrcadle jsem měla fakt okamžik a myslela jsem si, že jsem to nestihla.







Některé úseky vypadají až neuvěřitelně co se průjezdnosti týče...Asi už začínám být trochu unavená, ale baví mě pozorovat ty úseky, které projíždíme. Za celou cestu jsem oko nezamhouřila. Už to asi ani nedokážu takto po cestě.







Dál už prostě jenom obdivuji. Je tady spousta těch mostů přes řeku, někdy teče voda přes cestu, jindy je sráz, výmoly, střídá se to. Do toho krávy, koně. Je to surovost taková. Indie, jak ji zažívám úplně poprvé.




Voda je živel, který se dostane úplně všude. Půl roku se tady dá dojet, jinak se tento svět zavírá. Život se tady s lidmi nemazlí. Zároveň to v nich buduje velkou odolnost. To vidím později, čeho všeho jsou schopni.




Už jsme unavení a máme stále kus cesty před sebou. Slunce už zalezlo a brzy se bude stmívat. To už žádné foto neudělám. Bude čas na to, ponořit se do sebe a ladit se na úplně jiný svět bez signálu, s výpadky elektřiny, všudypřítomou zimou a tichem. Wau.


Svoboda





Jedeme dál.. stoupáme.. je to nekonečné a začíná už nám být chladněji

Potkáváme úsek krav. Né že by nás v busu dost nebylo, ale každá kráva je tady svatá, víme 🤲.







Mísí se ve mně únava se zvědavostí i mírným běsem. Říkám si, zda bude nějaká velká výzva stran nekomfortu. Ladím se na to, že dám vše. Nicméně nemuselo by to být tak strašný bože prosím, děkuji.


Tady nás překvapí fakt kosa, když vylezeme na čůraní a musím ještě kus podejít sem. Tváří se to zpočátku hrozně a studeně. Fronta na záchod taky žádný bájo. Ale pak nás pozvou do těchto prostor s překrásným pohledem na údolí. Jako z filmu, no ne?! ♥





Stíháme vše, čurat i fotit panoramata

I takto vypadá terén, to je ještě pěkné
Potom už se začalo stmívat. Projížděli jsme oblastí po velkých záplavách, vypadalo to tam dost děsivě. Když se setmělo úplně, asi jsem trochu zabrala. V jednu chvíli jsem spatřila oblast, kde byly takové ponuré chudé chatrče. Nějak na mě spadla tíseň. Představa do čeho jedu - nevím.
Je to pocit z neznámého. Možná trochu strach. Jak to specifikovat. Najednou bude všechno jinak. Ještě se do toho teď ponořím, ať to líp vysvětlím. Ale hlavou - hádala jsem, že teď budeme strádat a že si teprve uvědomíme, jak dobře se máme.


Ještě dlouho se autobus šplhal do cíle. Tak mi to přišlo. V neproniknutelné tmě jsme najednou byli tak zranitelní. A když jsme dojeli před brány města - ano, mají to tam ohraničeno, tak nás nechtěli pustit dál. Trvalo to.
Venku tma, chladno, syrová vůně kouře, čekání. Někdo chtěl čůrat. No, ještěže já ne. A pak jsme byli vysvobozeni. Jako přátelé premiéra Indie jsme byli vpuštěni. Ale kdoví, jak už bylo. Tenkrát v Gangotri 😁.
